Blog bejvalé majitelky:Here(PrInCeSs AvRiL) !




koně

25. června 2008 v 18:31
06.10.2007

hannoversky kun

Dnes se Hannoverský kůň na mezinárodních drezurních a skokových zkouškách počítá mezi nejlepší sportovní koně.Za svou dobrou pověst vděčí svému umírněnému temperamentu,pružným chodům a obdivuhodným skokanským schopnostem.
Hannoverský kůň je nápadný svou atletickou a pružnou chůzí.Je velký a má dlouhý,vysoko posazený krk,šikmé plece,silný hrudník a vysoký kohoutek.Středně velká hlava s širokým čelem a klidným pohledem obráží jeho vyrovnanou osobnost.Hřbet má středně dlouhý,zadní nohy jsou svalnaté,záď spíše vodorovná.Nohy má solidní,s výraznými klouby a dobře stavěnými kopyty.
Hannoverský kůň je dobromyslný a odvážný.Je to jednoduchý kůň s lehkým krokem.Nemá a i živost anloarabů ani šarm nervózních plnokrevníků,zato ale vyniká svou mírností a zárověň tvrdostí skutečného šampióna.

morgan hourse

Morgan horse
Pořád se tvrdí že dnes žijící Morgan horse je ještě vetší a lepší než sám Justin Morgan.Důkaz pro otot tvrzení však není.Přesto je to díky svému vynikajícímu charakteru a své síle a vytrvalosti výjimečně dobrý kůň.
Morgan horse má krátkou,širokou hlavu,mohutné žuchvy a malé uši.Má dobře vyvinuté svaly na krku a pyšní se bohatou hřívou.Morgan horse je kůň se spíše kratším tělem a má dost plochý kohoutek.Záď má silnou a mohutnou,zdobenou dlouhým ocasem.Také jeho nohy jsou spíše silné,nepůsobí ale robustně.V pohybu tento kůň projevuje mimořádnou lehkost.
Je velmi odvážný a ochotný k práci,přitom je nezávislí a současně přítulný-tak trochu jako kočka.Samozřejmě jen tehdy,pokud jezdec zvířeti také rozumí,to znamená,pokud se k němu chová rozumně a podle jeho potřeb.Zdá se vám,že je to trochu obtížný kůň?Vůbec ne!Morgan horse je jen hrdý a velmi inteligentní.

arabsky plnokrevník

Arabský plnokrevník
Arabský plnokrevník má suchou hlavu s vysokým čelem.Lebka se zřetelně rýsuje a pod kůží jsou jasně viditelné žíly.Uši má jemně tvarované a posazení daleko od sebe.Jeho velké kulatá a živé oči jsou neustále v pohybu.Hřbet nosu je krátký a často konkávní a je zakončený velmi jemným nosem s velkými nozdrami,které se dokážou značně rozšířit.Má široký a hluboký hrudník,hřbet spíše kratší a lehce skloněnou až skoro horizontální záď.Pro toto plemeno je charakteristický vysoko posazený a vyskoko nésený ohon.Nohy koně jsou jemné a silné,s dlouhými a přímými hlezenými klouby.
Navzdory svému spíše živému temperamentu má arabský plnokrevník velmi mírnou povahua dá se snadno vychovat;je k tomu však potřeba velké míry jemnopocitu.Je velmi statný a obratný kůň a má velkou zásobu energie.Protože je velmi rychlý,jezdí se na něm často na dostizích.Jeho chody jsou ale ploché,proto není příliš vhodný pro drezúru.Ani skoky nepatří k jeho silným stránkám,protože mu ke skoku chybí potřebné odpužení.Je to ale vynikající kůň do terénu a distanční jezdci so ho velmi považují.¨
angloarab
Angloarab je ryze jezdecký-sportovní kůň.V jeho vzhledu se pojí přednosti obou původních plemen.Obecně má velmi dobré schopnosti pro skákání,ovšem hodí se,vždy podle individuálního nadání toho kterého koně,i pro drezuru,pro volný čas nebo turistické či dokonce vytrvalostní ježdění.
Angloarab je lehký a elegantní kůň s jemnou hlavou a výraznýma očima.Jeho krk je dlouhý a pěkně posazený.Má velký obvod hrudníku a krátký hřbet,kohoutek je velmi výrazný a dlouhý.Jako plnokrevník má šikmé,dlouhé plec,díky kterým je velmi rychlý.Přestože jeho klouby nemají vždy správné postavení,vyznačuje se toto plemeno dobrými chody.
Je nanejvíš inteligentní a až ohnivý živý kůň.Je velmi odvážný a vždy připravený vydat ze sebe to nejlepší.Velmi často je ale svévolný a mnohdy i náladový a právě kvůli těmto vlastnostem snese jezdce s velkou dávkou taktu a citu.

appaloosa

Appaloosa
Jako většina amerických plemen, která mají delší historii, je i appaloosa potomkem dovezených koní Španěly v době dobývání Střední a Jížní Ameriky. Tyto koně ovšem ovlivnily buď tvrdé místní podmínky, nebo cílevědomý chov. U appaloosy se uplatnilo obojí. Nápadně zbarvený koník zdědil sklon ke skvrnitosti po španělských předcích, ale v podstatě je dílem indiánských chovatelů kmene Nez Percés. Ti žili v severovýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a v Idahu. Obývali údolí řek včetně říčky Palouse, vlévající se do Hadí řeky (Snake river). Podle nevelké řeky dostala jméno okolní krajina i kůň. Díky pečlivému výběru indiánů vznikl otužilý, všestranný typ koně s velmi dobrou povahou. Po šestidenní bitve r. 1877 však byli Nezpercéové vyhnáni do malé rezervace v Idahu a museli chov koní omezit. Plemeno zachránili teprve v r. 1938 nadšení chovatelé z městečka Moscow.
Typickým znakem appaloosy jsou výrazné oči, jejichž duhovku dokola obklopuje dobře viditelné bělmo. Pokožka na chřípí a kolem genitálu je nepravidelně černobíle skvrnitá; skvrny musejí být drobné. Hříva a ohon jsou neobvykle krátké a řídké, tvrdá kopyta jsou obyčejně černobíle pruhovaná. Nezpercéové koně nekovali. Appaloosa je vysoká 144 až 154 cm, zřídka více. Hlava má rovný profil a nápadně pohyblivé uši, krk je dlouhý, obloukovitý, hřbet rovný, trup dobře osvalený, nohy poměrně krátké. Původní typ byl všetranný jezdecký kůň a nosič, dnes je appaloosa žádána jako dobytkářský kůň a pro rekreační i terénní ježdění.

Zbarvení appaloosy

Nejnápadnějším znakem, jímž se appaloosa liší od všech amerických plemen, bylo její neobvyklé skvrnité zbarvení, které se příliš často nevyskytovalo ani u španělských koní. Zprvu zřejmě převládaly drobné skvrnky, v Evropě označované jako tygr. V tomto případě jsou skvrny na bílém podkladě rozeseté víceméně pravidelně po celém těle. Toto zbarvení možná zdědil právě po appaloose americký pony. Později se však zbarvení měnilo, přibývalo ploch smíšené srsti a appaloosa se stávala výjimečnou. Vyhranilo se šest typů základního zbarvení. První tři jsou koně s podkladem jednobarevným, ať bělouši, hnědáci či ryzáci. Na jejich srsti jsou víceméně pravidelně rozptýleny skvrnky, dost nepravidelné u tygra, který se u appaloosy nazývá leopard. Skvrny jsou i na hlavě a na nohách až ke kopytu. Negativem je snowflake (sněhová vločka) nebo frost (jinovatka), drobné bílé kvítky na tmavém podkladě po celém těle. Poměrně vzácným zbarvením je raindrops (dešťové kapky); velké skvrny kapkovitého tvaru jsou rozmístěny hlavně na trupu koně, hlava a nohy jsou bílé. Základem dalších třech typů jsou tmaví koně se světlou zadní částí hřbetu a světlou zádí. Toto zbarvení se nazývá blanket (deka). Jednobarevná deka je bez dalšího označení. Deka s velkými skvrnymi je spotted blanket, prakticky nejoblíbenější typ. Nejsložitější typ blanketu je dark foreparts, kdy jsou na světlé zádi velké tmavé skvrny, kdežto tmavý předek může být drobně světle i tmavě skvrnitý.
Appaloosa
Jako většina amerických plemen, která mají delší historii, je i appaloosa potomkem dovezených koní Španěly v době dobývání Střední a Jížní Ameriky. Tyto koně ovšem ovlivnily buď tvrdé místní podmínky, nebo cílevědomý chov. U appaloosy se uplatnilo obojí. Nápadně zbarvený koník zdědil sklon ke skvrnitosti po španělských předcích, ale v podstatě je dílem indiánských chovatelů kmene Nez Percés. Ti žili v severovýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a v Idahu. Obývali údolí řek včetně říčky Palouse, vlévající se do Hadí řeky (Snake river). Podle nevelké řeky dostala jméno okolní krajina i kůň. Díky pečlivému výběru indiánů vznikl otužilý, všestranný typ koně s velmi dobrou povahou. Po šestidenní bitve r. 1877 však byli Nezpercéové vyhnáni do malé rezervace v Idahu a museli chov koní omezit. Plemeno zachránili teprve v r. 1938 nadšení chovatelé z městečka Moscow.
Typickým znakem appaloosy jsou výrazné oči, jejichž duhovku dokola obklopuje dobře viditelné bělmo. Pokožka na chřípí a kolem genitálu je nepravidelně černobíle skvrnitá; skvrny musejí být drobné. Hříva a ohon jsou neobvykle krátké a řídké, tvrdá kopyta jsou obyčejně černobíle pruhovaná. Nezpercéové koně nekovali. Appaloosa je vysoká 144 až 154 cm, zřídka více. Hlava má rovný profil a nápadně pohyblivé uši, krk je dlouhý, obloukovitý, hřbet rovný, trup dobře osvalený, nohy poměrně krátké. Původní typ byl všetranný jezdecký kůň a nosič, dnes je appaloosa žádána jako dobytkářský kůň a pro rekreační i terénní ježdění.

frisky kun

Fríský kůň
Chladnokrevný fríský kůň, potomek primitivních lesních koní západní evropy, byl chován an fríském pobřeží severního Holandska. Ve své vlasti se i dříve i dnes těší vroucímu obdivu. Ovšem, zaujímá významné místo jak v lidské historii tak mezi plemeny koní. Moderní frís se počítá se počítá k plemenům teplokrevným.
Historie
Už Římené se zmiňují o fríských koních jako o silných pracovních zvířatech, ovšem v jejich očích byli oškliví. O tisíc let později se jejich vzhled zlepšil a tato silná, učenlivá a otužilá zvířata nosila fríské a německé rytíře na křížové výpravy. Plemeno získalo stykem s orientálními koňmi a zejména přílivem andaluské krve za španělské okupace Holandska během osmdesátileté války.
Fríští koně vynikají v zápřeži, pod sedlem i při zemědělské práci, a proto se hojně využívali i k zlepšování plemen v sousedství. Slavný oldenburský kůň vznikl hlavně kvůli fríské krvi. Také angličtí fellský a dalenský pony byli silně ovlivněny koňmi Frísů a černí fríští koně tvořili již boční křídla římských legií. Fríský kůň také ovlivnil těžké anglické koně, není známé jako shirské.
Prostřednictvím staroanglického vraníka a za mnohé mu vděčí i norský Dole gudbransdal.
TĚLO
Tělo: Trup je kompaktní, silný, hluboký, odpovídající robustní konstituci. Plec je ideálně utvářená pro postoj a velmi silná. Nohy jsou krátké, silné, s dobře utvářenými kvalitními kostmi.
Hlava: Hlava je dlouhá, s krátkýma, ale žívýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje dobrou poddajnost a milou povahu plemene.
Horní obrys: Poměrně malý fríský kůň má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem.
Kopyta: Spěnky nesou bohatý rous. Tvrdé kopyto je z tmavé rohoviny a není náchylné k chorobám.
Ocas: Ohon a hříva fríského koně jsou velmi bohaté a bujné a jen zřídka se splétají nebo jinak upravují.
Zbarvení: Fríský kůň je vždy vraník.
VYUŽITÍ
Skvělí tahouni
Díky své živosti a temperamentu je fríský kůň použitelný i jako jezdecký. Vyniká však jako tažný kůň, prtože je krásně vyvážený a v postroji a v postroji se pohybuje energetickým, velmi působivým krokem. Ve své vlasti tahá proslulé tradiční závodní dvojkolky, fríské gigy.
Pohřební spřežení
Pro černou barvu srsti, důstojná vzhled a vznešený chod byli fríští koně vyhledáváni pro pohřebnictví. Stejně vlastnosti jim však otevřeli cestu i do cirkusových manéží
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vanessa-správce blogu Vanessa-správce blogu | 23. října 2008 v 19:50 | Reagovat

Děkuji vám za všechny komentáře určitě sem něco přidám stačí napsat na email eva.hernova@seznam.cz co chcete abych přidala a máte to tady!:-)

2 Avril-Anča Avril-Anča | Web | 22. listopadu 2008 v 18:42 | Reagovat

ahojky evo dík že jsi dala komentík na můj blog tak dávam i na tvůj jo dík

jinak máš hezu blogís !!! moc se mi líbí ten design!!!

3 kylianka kylianka | Web | 20. dubna 2009 v 19:35 | Reagovat

ahoj máš fakt hezkej blog shakira xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.